A přesně takhle vznikl nápad na reservační systém. Z ničeho nic, sedím na druhé straně zákopu, v ambulantní čekárně jednoho ze svých kolegů.
Nic proti čekárně samotné. Byla moc hezká. Světlé optimistické barvy, moderní omyvatelný nábytek a obrazy ze švédského obchodu, které jsem už určitě někde viděl. Na stolku časopisy a nade dveřmi obrazovka. Stokrát ohmatané časopisy jsem rychle přeletěl a obrazy si za tu dobu nekonečného čekání zapamatoval snad do poslední čárky. Ještěže na obrazovce alespoň běžely dokola se točící reklamy o zubním kazu a něco o gynekologické prevenci.
Sedělo nás tam několik a všichni jsme se očima snažili uhranout zavřené dveře ordinace. Marně. Velký nápis NEKLEPAT! byl neoblomný a tvrdý.
Sedíte, nevíte. Nevíte, kdo přišel před vámi, nevíte, proč ten, co přišel za vámi, šel už dovnitř, a jak dlouho bude vevnitř ten, co tam půjde za chvíli?
Píše se rok 2016. Počítačový věk, a vy stále jako nevědomá ovce, sedíte v ambulantní čekárně. To už i na té blbé poště mají "lístečkový" elektronický systém!
Sedíte, nevíte. Nevíte, kdo přišel před vámi, nevíte, proč ten co přišel za vámi, šel už dovnitř, a jak dlouho bude vevnitř ten, co tam půjde za chvíli.
Rok 2016. Počítačový věk. Už i na té blbé poště mají "lístečkový" elektronický systém!
Otakar Lucák, 28.04.2016